Židle k počítači – jak vybrat?

Jak si vybrat židli k počítači?

Dnešní téma jsem už několikrát probíral na live streamech s diváky a rozhodl jsem se ho sepsat i sem, abych v budoucnu mohl na tento článek odkázat, kdyby se mě někdo na toto téma ještě zeptal. Myslím že výběr vhodného kancelářského křesla je často opomíjená otázka i když může významně ovlivnit naše zdraví a pohodlí při mnohahodinových seancích u dobré hry.

office-chair

Ilustrační obrázek – kvalitní kancelářské křeslo. Za takový kousek (myslím stále to křeslo) zaplatíte mnoho tisíc korun.

Metoda první: nechat se strhnout reklamou

Product placement, neboli obyčejná reklama, funguje dobře, zejména na mentálně slabší jedince, kterým stačí vidět že jejich oblíbená mediální hvězda používá určitou věc a to přeci jasně znamená že to je nejlepší věc na světě a pokud chci být jako můj vzor, tak jí musím mít také.
Firmy tohle dobře vědí a tak cpou každému, kdo je trochu vidět a má nějaké, pro ně, zajímavé publikum, svoje produkty, aby se s nimi ukázali. Ano, dělám to i já, například u sluchátek od Natecu, ale aspoň mám tolik slušnosti že to přiznám že sem ten produkt dostal zadarmo a nemám tendence tu věc pak vychvalovat, ale řeknu poctivě svůj názor.

Nicméně, reklama je reklama a neměla by být hlavním vodítkem při výběru čehokoliv, obzvlášť tak důležité věci, jako židle, na které strávíte hodiny denně.
I kdyby ti židli doporučil tvůj nejlepší kámoš, neznamená to, že bude vhodná pro tebe. Každý jsme jiný a také máme jiné potřeby. Někomu se sedí dobře i na dřevěném špalku, jiný vyžaduje měkost a hebkost králíčka Azurita.

Metoda druhá: vyzkoušet

Mnou preferovaná metoda. Prostě jedu někam, kde se můžu posadit a pořádně si vyzkoušet židli/židle a pak se rozhodnout jestli bude pro mě vhodná. Základní testovací zóna, která každého napadne je Ikea. Ano, pro začátek jistě možnost dobrá, ale důrazně vám doporučuji navštívit i jiné prodejny či výrobce.

Velice dobrou volbou je například Asko nábytek (já jsem byl v Praze na Černém mostě), kde mají vyčleněnou plochu jen s kancelářskými židlemi a dokonce tam je i sekce s tak často opěvovanými (hlavně lidmi, kteří ji dostali zadarmo) židlemi DX Racer.
Poseděl jsem si na všem, strávil možná i hodinu výběrem a nelituji. Za zlomek ceny jsem si pořídil velice pohodlné kancelářské křeslo, které sice nemá na opěrce hlavy výšivku se značkou, zato se mi na ní sedí opravdu pohodlně.

Varování pro tlusťochy: pokud jste překročili hranici dvou velkých pytlů cementu (100kg), počítejte s tím, že ne každá židle pro vás bude dobrá volba. Obzvlášť špatné zkušenosti mám s kancelářskými křesly z Ikei, kde jsem měl pokaždé problémy se šrouby, kterými tyto židle montujete. Samotná židle byla v pořádku, ale šrouby se rádi ohýbají a lámou a ve zlomu je vidět že jsou vyrobené z jakési směsi písku, strusky a lepidla. Doporučuji navštívit nějaké železářství nebo hobby market a nakoupit poctivé ocelové šrouby a těmi židle z Ikei montovat.
Všeobecně by každá židle měla mít uvedeno pro jakou maximální váhu je konstruovaná.

Metoda třetí: rada odborníka

Můžete navštívit nějakého odborníka, nejlépe lékaře, který vám prohlédne páteř a držení těla a podle toho vám doporučí vhodnou židli. Dejte si ale pozor: zdravé sezení nemusí nutně být pohodlné, ale pokud si chcete zachovat zdravá záda i do budoucna, určitě to stojí za úvahu.

Pozor: centra zdravého sezení, prodávající jednu konkrétní značku, nejsou místem, kde dostanete odbornou radu.

Rada závěrem

Řiďte se zdravým rozumem, pokud ho nemáte, pravděpodobně jste ani sem nedočetli 🙂

Pokud vás po sezení u počítače bolí záda, je něco špatně a doporučuji návštěvu lékaře!
Vždy se po nějaké době sezení protáhněte, projděte a nebo si lehce zacvičte. Zdraví máte jenom jedno. To platí i o zraku, každých 15 minut se podívejte mimo monitor, na nějaký vzdálený předmět (ideálně z okna do krajiny), aby si oko protáhlo ostřící sval (sorry, nevím jak se tomu správně říká).

Vzhůru do divize!

V následujícím období uvidíte něco, co není zrovna obvykle k vidění. Mě, jak hraji střílečku. I když, Division není zrovna klasická střílečka, ale moderní online střílecí RPG.

Hrál jsem betu, která byla otevřená veřejnosti a kupodivu mě docela bavila, nicméně hlavně proto, že jsem hrál s kamarádem, který hodně věcí “ustřílel” a já sem jenom kolem dělal kraviny. Tedy, kromě střílení je toho ve hře docela dost, asi nejvíc se mi líbí vlastní základna, kterou si postupně dáváte dohromady.

Division

Neměl jsem ale v plánu si hru kupovat, protože single by mě to určitě nebavilo (nebo bych to nedával) a za plnou cenu (1200Kč) si dovedu představit lepší zábavu. Nicméně, Ethan (ten kamarád s kterým jsem hrál) je do Divisionu tak zažraný že se rozhodl mi ho jako dárek (hóóódně předčasně k narozeninám) koupit a hrát se mnou. A protože nám spolu beta tak krásně šla, tak jsme se domluvili že budu dělat záznam a udělám z toho nějakou sérii na YouTube.

Nervozita, jak se u vás projevuje?

Jakou podobu má vaše nervozita? Myslím že každý jí cítí jinak, slyšel jsem i o lidech, kteří z nervozity zvrací nebo omdlévají.

Moje nervozita se rozděluje na dvě fáze, tedy pokud se budeme bavit o nějaké “plánované” nervozitě, neboli když se má stát něco o čem dopředu vím a z čeho jsem nervózní. Abych vám to nějak přiblížil, tak třeba zkouška ve škole, první rande, pohovor v práci a podobně.

Den předtím, pokud nemám mysl zaměstnanou něčím jiným, tak na to pořád myslím. Většinou se to odehrává tak, že si představuji různé varianty toho co se může stát a jak se to bude odehrávat. Představuji si, jak budu reagovat a odpovídat, jaké na to můžou být reakce druhé strany a podobně. Bohužel to také znamená že nejsem pořádně schopný dělat nějakou smysluplnou činnost.

Pravé peklo začne druhý den ráno. Většinou je mi trochu špatně, nemám hlad a ani se mi nechce nic pít. Mám studené ruce a nohy i když mi zima není. Pár hodin před tím z čeho jsem nervní neustále kontroluji hodiny a ujišťuji se že mám připravené všechno, co budu potřebovat. Nedokážu se vůbec na nic soustředit, nejsem schopný například ani číst, protože na konci věty už nevím co bylo na jejím začátku. Kupodivu se ale snažím co nejrychleji oné události přiblížit, nikoliv jí oddalovat. Také se mi celkem stává že jsem z nervozity ospalý, vím že to zní divně, ale mám dojem že moje tělo by prostě chtělo prospat to čekání.

Jakmile se setkám s tím z čeho jsem byl nervózní, nebo už jsem na cestě, moje nervozita zcela opadá a já se chovám jako by se nechumelilo. Všechno ze mě spadne, cítím se uvolněný, soustředěný a v pohodě. Většinou taky dostanu hlad, protože jsem nebyl schopen se za celý den najíst.

Naštěstí se málokdy stává že bych byl z něčeho nervní, za poslední roky to bývá tak akorát, když mě čeká pracovní pohovor. Ale přišlo mi zajímavé se s vámi podělit o to, jak u mě nervozita probíhá a docela rád bych si přečetl nějaké komentáře jak to s nervozitou máte vy.

Poplatky, ideálně navždy

Poslední dobou mě celkem štve množství služeb, software, her a bůh ví čeho ještě, kde si žádají platit měsíční poplatky. Kdysi jsem si koupil licenci na software a ta byla platná na celou životnost software. Dneska už všude jenom vidíte jak je všechno za poplatek na pravidelné bázi. Jasně, protože je to výhodnější pro firmy, neb jim zaručuje stálejší přísun financí a ne jenom jednorázové prodeje, když vydají nový produkt.

Pro uživatele je to také zdánlivě výhodné, že. Proč utratit třeba 3000,- když mi stačí zaplatit 150,- za měsíc. Jenže za dva roky už pořádně přeplácím. A někdy je to opravdu úsměvné, když mám platit měsíční poplatek za software, který mi neposkytuje ani žádnou službu, prostě ho jenom mám na počítači a k svému provozu nepoužívá nic externího.

Přitom jsem zvyklej platit měsíční poplatky dlouho. Střídavě někdy od roku 2008 platím WoWko a vůbec jsem si nikdy nestěžoval, protože rozumím tomu že Blizzard musí platit hromadu serverů a lidí co se o ně starají a dalších co poskytují zákaznickou podporu. Ale nezlobte se na mě, platit za editor fotek, kterej jednou vyjde a pak jsou na něj maximálně dvě záplaty za rok, tak to se mi měsíční poplatek opravdu platit nechce. A jsem mnohem ochotnější utratit X tisíc korun jednorázově, než pořád myslet na to, že mám někde měsíční závazek.

American Truck Simulátor z pohledu ETS2 hráče

Mám za sebou pár hodin hraní ATS (American Truck Simulator). Podívat se můžete na hodinku hraní, které jsem udělal naživo minulou sobotu. Cítím, že bych mohl hru ještě trochu slovně shrnout, když už jsem dostal tu novinářskou licenci od SCS Software (autoři ATS i ETS2).

Neubráním se srovnání s ETS2 (Euro Truck Simulator 2). ATS vylepšuje to, co na ETS2 je momentálně asi největší mínus – modely krajin. Pokud někdo aktivně hrajete ETS2, jistě mi dáte za pravdu že mapa je poskládaná asi z třech typů křižovatek a nudného terénu kolem (ale i přesto tu hru milujeme). ATS je naproti tomu plná krásných scenérií, nejrůznějších typů silnic, města už nejsou tak nudná a ani jednou jsem nenarazil na pitomý sjezd z dálnice, kdy do něj vede pravý pruh napevno.

ATS má přísnější policajty. Asi to tak v Americe fakt je, takže si dávejte bacha. Pokuty jsou mastné a já jsem několik misí na začátku měl nulu nebo jsem byl v mínusu, protože jsem někde přetáhl rychlost, nebo projel na červenou. 700 dolarů za nezajetí na nákladní váhu také zamrzí.

ATS má nový systém doručování zakázky, kdy si můžete vybrat jestli chcete těžké parkování (většinou couvačka někam), nebo lehké (rovně se trefit) a nebo rovnou odevzdat. Podle toho také dostanete bonusové XP.

ATS má atraktivnější náklady. Ale i v ETS2 jsme v posledních updatech dostali moc pěkné náklady. Ze začátku vám sice svěří maximálně tak trubky a prázdné nádrže, ale časem se můžete těšit na parádní zakázky. Nebudu spoilovat.

ATS obsahuje skryté “vtípky”. Opět nebudu spoilovat, ale už dvakrát jsem se dost nasmál.

Zjistil jsem, že neznám Americká pravidla provozu a i když se učím, stále občas tápu a bohužel za to občas zaplatím 🙂 Ovšem je to zábava. Úplně španělskou vesnicí je pro mě maximální povolená rychlost, která mi obzvlášť na dálnicích přijde naprosto nahodile nastavená. O divných, malinkatých a nenápadných Amerických značkách už raději ani psát nebudu.

Co bych napsal závěrem? Pokud jste fanoušek ETS2, tak ATS doporučuji! Je to stará známá, ale v neznámém, krásném a svěžím prostředí. Já už se nemohu dočkat, až za dva dny poběžím do Xzone pro sběratelskou edici.