Vzhůru do divize!

V následujícím období uvidíte něco, co není zrovna obvykle k vidění. Mě, jak hraji střílečku. I když, Division není zrovna klasická střílečka, ale moderní online střílecí RPG.

Hrál jsem betu, která byla otevřená veřejnosti a kupodivu mě docela bavila, nicméně hlavně proto, že jsem hrál s kamarádem, který hodně věcí “ustřílel” a já sem jenom kolem dělal kraviny. Tedy, kromě střílení je toho ve hře docela dost, asi nejvíc se mi líbí vlastní základna, kterou si postupně dáváte dohromady.

Division

Neměl jsem ale v plánu si hru kupovat, protože single by mě to určitě nebavilo (nebo bych to nedával) a za plnou cenu (1200Kč) si dovedu představit lepší zábavu. Nicméně, Ethan (ten kamarád s kterým jsem hrál) je do Divisionu tak zažraný že se rozhodl mi ho jako dárek (hóóódně předčasně k narozeninám) koupit a hrát se mnou. A protože nám spolu beta tak krásně šla, tak jsme se domluvili že budu dělat záznam a udělám z toho nějakou sérii na YouTube.

Nervozita, jak se u vás projevuje?

Jakou podobu má vaše nervozita? Myslím že každý jí cítí jinak, slyšel jsem i o lidech, kteří z nervozity zvrací nebo omdlévají.

Moje nervozita se rozděluje na dvě fáze, tedy pokud se budeme bavit o nějaké “plánované” nervozitě, neboli když se má stát něco o čem dopředu vím a z čeho jsem nervózní. Abych vám to nějak přiblížil, tak třeba zkouška ve škole, první rande, pohovor v práci a podobně.

Den předtím, pokud nemám mysl zaměstnanou něčím jiným, tak na to pořád myslím. Většinou se to odehrává tak, že si představuji různé varianty toho co se může stát a jak se to bude odehrávat. Představuji si, jak budu reagovat a odpovídat, jaké na to můžou být reakce druhé strany a podobně. Bohužel to také znamená že nejsem pořádně schopný dělat nějakou smysluplnou činnost.

Pravé peklo začne druhý den ráno. Většinou je mi trochu špatně, nemám hlad a ani se mi nechce nic pít. Mám studené ruce a nohy i když mi zima není. Pár hodin před tím z čeho jsem nervní neustále kontroluji hodiny a ujišťuji se že mám připravené všechno, co budu potřebovat. Nedokážu se vůbec na nic soustředit, nejsem schopný například ani číst, protože na konci věty už nevím co bylo na jejím začátku. Kupodivu se ale snažím co nejrychleji oné události přiblížit, nikoliv jí oddalovat. Také se mi celkem stává že jsem z nervozity ospalý, vím že to zní divně, ale mám dojem že moje tělo by prostě chtělo prospat to čekání.

Jakmile se setkám s tím z čeho jsem byl nervózní, nebo už jsem na cestě, moje nervozita zcela opadá a já se chovám jako by se nechumelilo. Všechno ze mě spadne, cítím se uvolněný, soustředěný a v pohodě. Většinou taky dostanu hlad, protože jsem nebyl schopen se za celý den najíst.

Naštěstí se málokdy stává že bych byl z něčeho nervní, za poslední roky to bývá tak akorát, když mě čeká pracovní pohovor. Ale přišlo mi zajímavé se s vámi podělit o to, jak u mě nervozita probíhá a docela rád bych si přečetl nějaké komentáře jak to s nervozitou máte vy.